Články MOJE PŘEDSTAVY O SOCIÁLNÍ PRÁCI
Rád bych začal slovy známého amerického sociologa, psychologa a filosofa německého původu, která dle mého názoru zcela jasně vystihují stav naší společnosti a souvisí s výše uvedeným tématem:
"Moderní člověk může vykazovat větší výsledky v materiálním světě, než jich byl schopen dosáhnout člověk dřívější. Avšak tyto výsledky jsou nesouměřitelné s fyzickým a intelektuálním úsilím, jež se do nich investuje. Řídit silný automobil nevyžaduje ani fyzickou sílu ani zručnost či inteligenci. Létat letadlem vyžaduje značné umění, svrhnout vodíkovou bombu celkem žádné. Zajisté existují některé aktivity, které ještě vyžadují nemalou dovednost a úsilí: projevují je umělci, lékaři, vědci artisté, vysoce kvalifikovaní dělníci, piloti, rybáři, zahradníci a představitelé podobných povolání. Činnost vyžadující zvláštní úsilí se však vyskytuje velmi zřídka: převážná většina lidí žije z práce, která vyžaduje malou inteligenci, představivost nebo koncentraci jakéhokoli druhu. Hmotné věci jsou v nepoměru k lidskému úsilí a toto odloučení úsilí (a dovednosti) od výsledku je jedním z nejvýznamnějším patogenních rysů moderní společnosti, protože směřuje k degradaci úsilí a podceňování jeho významu." (1)
Sociální práce jako obor je aplikovaná věda, která zkoumá komplexní souvislosti mezi intrapsychickými, interpersonálními, skupinovými a společenskými procesy a způsoby jejich ovlivňování legislativními organizačními a vztahovými prostředky. Jejich cílem je zlepšit životní pohodu všech lidí. Sociální práce jako činnost je profesionální aktivita, která vytváří podmínky pro rozvoj jednotlivce, skupin, komunit a společnosti využíváním prostředků analýzy a komunikace, profesionálním utvářením a usnadňováním vzájemné interakce (organizováním, vyjednáváním ). Rovněž realizací a změnou legislativních a společenských podmínek s cílem ochránit a posílit zejména znevýhodněné a ohrožené skupiny a jednotlivce ve společnosti. (2)

Shora uvedená definice je používána přímo v praxi, a to sociálními pracovníky na území hlavního města Prahy (3). Přesto lze konstatovat, že pojem sociální práce nemá ustálenou, všeobecně platnou definici.

Se záměrem zlepšit kvalitu života všech lidí vznikla definice vytvořená Mezinárodní federací sociálních pracovníků a ta zní: Sociální práce je činností, která předchází nebo upravuje problémy jednotlivců, skupin a komunit vznikajících z konfliktů potřeb jedinců a společenských institucí.
Jsou však i jiné definice, které kladou zejména důraz na úsilí o zachování celistvosti člověka, jeho vztahu ke společnosti, k nejbližšímu prostředí, ke vzdělání, k práci atd. Další definice zdůrazňuje přetváření sociálních klientů opět v lidi žijící plným životem (4).
Cíle sociální práce jsou tedy velmi podobné, dalo by se říci totožné s cíli sociální pedagogiky. I když se někdy ještě vedou teoretické spory o tzv. 'čistotu pojmů', praxe se přibližuje německému pojetí, které nedělá rozdíly a profese se nazývá sociální pedagog či sociální pracovník. (5)

Tím jsem se dostal k pojmu sociální pedagog či sociální pracovník. Opět bych chtěl spíše hovořit z praxe, na kterou kladu velký důraz. Vybral jsem si definici, která se také používá mezi sociálními pracovníky pro potřeby zákona této země, na území hlavního města Prahy. Sociální pracovník je kvalifikovaný specialista, který se podílí na posilování rovnováhy mezi lidmi a jejich sociálním prostředím tím, že koncipuje a provádí intervence do problémových interakcí mezi klienty ( jedinci nebo skupiny). Rovněž působí na složité interakce různorodých okolností, které jsou charakteristické pro životní situace klienta (např. zdravotních, psychických, postojových, kulturních, ekonomických, právních, organizačních, politických a případně dalších okolností). Sociální pracovník se podílí na posilování rovnováhy mezi klientem a jeho sociálním prostředím. (6)

Sociální pedagogika. Tento pojem by měl být integrujícím pojmem, který se bude prolínat i ostatními předměty, ukazovat vzájemné souvislosti, shrnovat a spojovat jednotlivé poznatky do hlavního proudu, který vytvoří profil sociálního pedagoga - člověka připraveného působit v obtížných sociálních podmínkách a situacích, který přináší pomoc, světlo na cestě rozšiřovat lidskou svobodu. S pojmem sociální pedagogika se u nás setkáváme v poslední době stále častěji. Není to však pojem nový. Objevuje se v Anglii ve Francii i v Německu již v devatenáctém století. U nás pak ve 20. a 30. letech minulého století (7). Člověk si začal klást otázky, kterými se právě sociální pedagogika zabývá, jakmile si uvědomil, že není na světě sám, že žije v lidské společnosti a že to má své výhody, ale také to přináší problémy.

Chtěl bych se zmínit o některých pojmech a definicích související se sociální prací.

•Sociální péče - pomáhá uspokojovat společností objektivně uznávané potřeby občanů - hmotné, psychické, sociální a kulturní. Je konkrétní realizací sociální politiky (8).

•Filosofie a etika je další z pojmů - dává odpovědi na nejobecnější otázky týkající se naší existence, cílů a smyslu života, místa člověka ve Stvoření, vztahů a chování k přírodě k druhým lidem, k sobě samému.

•Sociální pedagogika - týká se práce pro lidi, s lidmi, mezi lidmi. Musí se proto opírat o co nejhlubší poznání člověka, jeho biologické i duchovní podstaty. Je proto nezbytné znát základy biologie člověka. Základní význam pro pochopení osobnosti člověka, jeho prožitků, myšlení, citů a jednání, chápání vztahů k ostatním je psychologie.

•Sociální a kulturní antropologie - vysvětluje pojmy společnost a kultura a všímá si jejich základních prvků - příbuzenských vztahů, organizace společnosti, náboženství, umění, myšlení, jazyka. Ukazuje na shody i rozdíly evropské a neevropských civilizací.

•Sociologie - se věnuje především struktuře a fungování společnosti, vztahům mezi velkými i malými skupinami lidí i uvnitř těchto skupin.

•Ekonomie - se týká zdrojů a způsobů tvorby hmotných statků, pravidel jejich rozdělování, faktorů, podmínek a důsledků ekonomického růstu, v neposlední řadě získávání finančních prostředků pro sociální politiku a sociální práci.

•Politologie - věda o politice. Je důležitá pro pochopení politického vývoje ve světě i v jednotlivých zemích včetně ČR, řízení společnosti, politických systémů, úlohy státu v sociální oblasti a dalších otázek.

•Základy práva - má význam nejen pro pochopení podstaty a fungování právního státu, pro výchovu k právnímu vědomí, ale i pro poznání našeho právního řádu, právních norem a schopnost jejich využití v sociální práci.

•Důležité je věnovat pozornost ekologii - tázky postavení a působení člověka a celé lidské společnosti v řádu přírody se stávají velmi naléhavé a zásadním způsobem ovlivňují náš život.

Sociální prací potažmo sociální pedagogikou se zaobírají nebo v této profesi pracují jak profesionálové, tak dobrovolníci. Mezi problémy a úskalí patří skutečnost, že potřeba sociálních pracovníků a dalších profesí související s touto problematikou vzrůstá. Jedná se o náročné poslání - profesi. Úspěšnost je bohužel menšinová a musí být dostatečně motivována. Tato motivace není myšlena jako finanční motivace, i když i tato motivace hraje určitou roli. Jak profesionál, tak dobrovolník by neměl během své činnosti řešit své vlastní problémy. Nesmí mít na klienty žádné citové vazby a vždy jednat profesionálně, a to platí i pro dobrovolníky, kteří musí mít určitou profesionalitu. Profesionalita by měla být postavena na odborném vzdělávání, motivaci, osobních předpokladech a praxi. Na našem území je několik desítek speciálních škol sdružených do Asociace těchto škol. Dle této asociace by na těchto školách měli být tyto předměty : filozofie, sociologie, biologie, psychologie, pedagogika, základy práva, rizikové skupiny, sociální práce, sociální politika, etnické menšiny, metody sociálního výzkumu a praktická výuka. Také by však na těchto školách měly být i kreativní předměty, které se zabývají otázkou volného času (sport, hudba, výtvarná výchova) a otázkou teologie. Křesťané, aby dobře splnili své poslání, by měli zejména používat sociologii, a to také mimo jiné z důvodu lepšího pochopení soužití gayů a lesbiček a pochopení problémů prostituce. Teologie je opatrná k některým tématům.

V sociální práci je důležité vytvořit si vztah ke klientům. Důležitá je tolerance, protože člověk má právo na selhání. Člověk je jen jeden. Je to nezastupitelná jednotka. Má různé potřeby. Je také Boží tvor, Bohem stvořená bytost, součást Stvoření - říkají Křesťané a všichni ostatní lidé, kteří v nějakého boha věří. Je to jen projev nevědomosti, neschopnosti vysvětlit původ člověka? Nebo je to jedna z věcných pravd, část oné velké Pravdy, kterou hledáme ?
Člověk také žije v různém prostředí, které na něho působí. Jako příklad lze uvést, že na sídlišti, kde je větší anonymita než například v malém městečku či vesnici je větší kriminalita a to zvláště mezi mládeží, je zde málo kulturního, sportovního nebo jiného vyžití. S tím souvisí také další problém, a to jsou tzv. genetické dispozice (braní drog, požívání alkoholických nápojů ve větší míře apod.). Také dochází u člověka k deviantnímu jednání, což je zkrat v nervové soustavě. Důležité je rodinné zázemí a sociální uspořádání. Mezi vybočení z normálu počítáme také deviaci sociální. Hlavní sociální deviací je kriminalita. Také se dá hovořit o zločinnosti, trestné činnosti nebo porušování zákona. V sociologickém pojetí se hovoří o společensky nebezpečných činech, protispolečenských činech a antisociálních. Informace o kriminalitě poskytuje Policie ČR a Státní zastupitelství. O páchaných trestných činech se vede statistika, avšak zde dochází k chybám, a to mimo jiné z důvodu správné interpretace. Kriminalita se mimo jiné dělí podle trestných činů (dle trestního zákona), podle území (územně-právní rozdělení) a podle pachatelů (pohlaví, věk). Příčinou nárůstu trestné činnosti jsou sociální problémy, genetické dispozice osob, současná výchova v rodinách, působení komerční kultury zejména na děti a mládež, také celková nálada situace ve společnosti, kde hmotné statky převažují nad jinými hodnotami. Také jí však ovlivňuje situace ve světě a důsledek transformace v naší zemi. Další příčinou nárůstu kriminality jsou důsledky civilizačních trendů moderní společnosti (globalizace, ekologie, ekonomické, politické a sociální trendy, extremismus, míšení kultur /migrace z chudého jihu/).
Rovněž lze hovořit o zaostávání morálky za vědou a technikou, informačním tlaku a existenciální úzkosti, která v současné době narůstá. Také lze hovořit o antisociální poruše osobnosti. Trestné činy, jejichž oběti potřebují pomoc sociálních pracovníků a ostatních dobrovolných i profesionálních pracovníků v této sféře, jsou trestné činy: domácí násilí, týrání a sexuální zneužívání dětí, šikana, týrání a sexuální zneužívání dětí, týrání starých lidí (ne všechny tyto názvy protiprávních jednání jsou uvedeny v trestním zákoně, policie a orgány činné v trestním řízení stíhají pachatelé těchto jednání za trestné činy: omezování osobní svobody, útisk, týrání svěřené osoby a jiné). Společné znaky těchto protiprávních jednání je vysoká latence, obtížné dokazování, nejasná hranice trestného činu, závažné a dlouhodobé důsledky. V souvislosti s kriminalitou také hovoříme o kriminologii a viktimologii. Důležitá je také pomoc obětem trestných činů. Dle mého názoru je v práci policie a sociálních pracovníků a rovněž dalších pracovníků pracujících v sociální sféře důležitá prevence. Naučit se předcházet kriminalitě (zde hraje také velkou roli rodina), při přípravě mladých policistů na povolání klást důraz na skutečnost, že v některých případech represe nic neřeší, ale je nutné věnovat se více prevenci.
Když již dojde k selhání člověka, tak trest brát jako součást sociální prevence (9). O kriminalitě by se dalo hovořit déle a popsat mnoho papírů, ale existují další sociální deviace a sociální problémy, například bezdomovectví (10). Jedná se o sociální jev a představuje závažný problém, o kterém je společnost nedostatečně informována. Tím dochází k spíše odmítavému postoji společnosti. Z historického pohledu můžeme hovořit o skutečnosti, že ve středověku byli bezdomovci většinou tuláci, studenti a mniši. Bylo nastoleno tzv. církevní právo. V industriálním věku (moderní věk) byla hlavní příčinou průmyslová revoluce. Dochází zde ke změně způsobu života a způsobu práce. O současnosti hovoříme jako o postmoderní době. V dnešní době jsou hlavní příčinou bezdomovectví problémy a změny současného světa, jako je například globalizace, migrace, změny v myšlení a hodnotová orientace. Současná situace v České republice co se týče bezdomovectví je ovlivněna obdobím transformace. Příčiny u nás jsou politické, ekonomické, sociální, morální (kulturní). Fenoménem bezdomovectví má multidimenzionální charakter. Jedná se o sociální vyloučení. Příčiny bezdomovectví se dále rozdělují na objektivní a subjektivní. Objektivní vyjadřují stav společnosti (dodržování lidských práv, hospodářská politika, sociální zákonodárství, politika soc. ochrany, politika zaměstnanosti, zdravotní politika, bytová politika, rodinná politika). Rovněž mezi objektivní příčiny patří ekonomický systém tzn. tvorba zdrojů a jejich rozdělování, problémy chudoby. Poslední objektivní příčinou bezdomovectví je morální stav společnosti. Subjektivní příčiny (sociální události, situace) lze rozdělit do čtyř skupin: materiální (chudoba, ztráta zaměstnání, ztráta bydlení), osobnostní (nenadálé zdravotní problémy, invalidita, psychické poruchy osobnosti, závislosti, stáří), vztahové (problémy v rodinně, problémy se sousedy, problémy v pracovním kolektivu), institucionální (vězení, DD, VÚ, psychiatrické léčebny, nemocnice, migranti). Bezdomovci bydlí na různých místech a způsoby bydlení lze rozdělit do tří skupin: zjevné bezdomovectví (na ulici, klienti azylových center, nádraží, parky), skryté bezdomovectví (squoty, noclehárny), potencionální bezdomovectví (příležitostní ubytování načerno, vězení).
Lze tedy říci, že moderna s sebou nese urbanizaci - mobilitu a anonymitu života v městských aglomeracích. Potřeba identity moderního člověka vyplývá z této rozkolísanosti - potřeba pevných vazeb (11). Mezi další vybočení - sociální deviace patří proces globalizace a multikultura, antisemitismus, antijudaismus a soužití s rómskou menšinou (12). O globalizaci bych se chtěl zmínit na jiném místě této práce, a tak bych nejdříve vysvětlil pojem antisemitismus a antijudaismus. Pojem antisemitismus představuje soubor předsudků, nepřátelských postojů a aktivit namířených proti Židům. Tento termín byl poprvé použit v Německu na konci 19. století a vlastně není přesný, protože semité jsou širší skupinou národů na Středním Východu. Název je odvozen od biblického Šéma (Séma), jednoho ze tří synů Noemových, mezi které patří kromě Židů také Arabové a další národy. Nedávné genetické srovnání Židů a Arabů potvrdilo, že mezi příslušníky obou národů neexistují žádné podstatné genetické rozdíly. Dobová literatura rozlišuje například sociální antisemitismus, nacionalistický antisemitismus nebo rasový a biologický (21). Mnohem starší jsou protižidovské postoje - antijudaismus. Ve středověku Řekové považovali Židy za líné, nečisté, za nositele lepry a dalších nemocí. Římané, kteří ovládli Palestinu v roce 63 př. Kristem, tvrdili o Židech, že jsou méněcenní, potměšilí a nebezpeční. Nepřátelské postoje vyplývaly a vyplývají většinou z neznalosti a nepochopení židovské kultury a specifického způsobu života Židů. Přispěli a dle mého názoru přispívají k tomu dodnes i samotní Židé, a to kulturní a sociální uzavřeností, neochotou asimilovat se, úzkostlivým zachováváním tradic a rituálů. To vše na základě přesvědčení o výjimečnosti vyvoleného židovského národa, o jeho mimořádné roli mezi ostatními národy, které provázely Židy i po všechny staletí. Rovněž dobová literatura uvádí např. tzv. katolický antijudaismus.
V České republice se antisemitismus a antijudaismus projevuje mezi extremistickými skupinami a to napříč extremistickým spektrem. Jak pravicový extremisté obdivující osobu A. Hitlera a hlásicí se k myšlenkám Národního socialismu, popírání Holocaustu (dle Davida Lana), tak levicový aktivisté a anarchisté pro spojenectví Izraele s USA a neuznání Palestinského státu.
Další sociální deviací je soužití s romskou menšinou. Romové žili po dlouhá století v Indii jako kočující řemeslníci - kováři, podkováři, kotláři, měďotepci, pastevci a hudebníci. Měli svůj jazyk, náboženské představy, kulturu, kastovní sociální uspořádání. Jejich způsob života byl silně ovlivněn přírodními podmínkami indického subkontinentu. O dávné historii toho mnoho nevíme. Romové si své dějiny nepsali. Před více než tisíci lety se vydali na pochod z Indie v několika migračních vlnách. Jsou odlišní antropologicky. Potíže vznikají s nimi při komunikaci, jejich jazyk obsahuje více citoslovcí, mnohoznačných slov, je méně logický, méně racionální ve srovnání s ostatními evropskými jazyky. Romové jsou velmi emocionální. K majetku mají ambivalentní vztah. Kočovný způsob života a neustálé útěky před pronásledováním znemožňovaly možnost mnoho věcí vlastnit. Zvláštní význam v životě Romů má rodina. Je nositelem tradic. Výchova v rodině je od evropské rozdílná. (22). Hlavním problémem soužití 'gádžů' s Romy (většina s minoritou) je přizpůsobení se okolí v kterém žijí, a na druhé straně nepochopení mentality kultury této minority. Možná že se jedná i o určitou nechuť. Z vlastní zkušenosti a po rozhovoru s několika staršími Romy (sami se někteří označují raději za Cigány) vím, že bohužel mladší členové rodin, a to převážně osoby mladistvé či dokonce nezletilé již nectí tolik tradice a rodinu. V České republice se bohužel rozšířil mezi Romy prodej omamných a psychotropních látek (OPL), a záhy se z některých z nich stali konzumenti.
V ČR žijí Olaši (Valachyka Roma). Uchovávají si byť obtížně tradiční organizační strukturu. Považuji se za romskou elitu. Bohužel vzhledem k velkému zájmu o obchod jsou to zrovna Olaši, kteří mají problémy s OPL. Dále zde žijí Rumungři, kteří nemají organizační strukturu. S drogami prakticky neobchodují. Velká část Rumungrů k nám přišla ze Slovenska. Termín 'Rumungro' se však vztahuje i na původní české a moravské Romy. Stejně jako židé jsou i Romové v historii pronásledováni. V ČR, ale i v Evropě se vůči Romům v některých případech v minulosti projevil a i v současnosti projevuje rasismus, což je nevědecká teorie, předpokládající že biologický a etnický původ určuje kulturní, psychickou povahu populací, které se vzájemně dělí na vyšší a nižší. Převzato ideologiemi, které zdůrazňují nadřazenost bílé rasy nad ostatními 'méněcennými rasami' (13). Od začátku 90. let dochází k fyzickému i slovnímu napadání Romu ze strany příznivců hnutí Skinheads (od 80. let v Evropě a 90. u nás - pravicově orientovaní skins) a z řad neonacistů a pravicových populistů. Paradoxně první rasovou vraždu u nás nespáchal žádný aktivista, ale „řádný občan“. V této problematice se ovšem musíme také zaměřit na problematiku pozitivní diskriminace. Jako příklad lze uvést zkušenosti z minulosti, týkající se přijímání Romů do řad PČR

Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš ve svém srdci (14). Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. Jak je psáno: První člověk Adam se stal duší živou, poslední Adam je však Duchem oživujícím. Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní (15). Po tisíce let se lidé ptají „Co (kdo) je člověk? Člověk je Boží tvor, Bohem stvořená bytost, součást stvoření, říkají Křesťané a věřící. Člověk je biologický druh, konec vývojové řady živých organismů. Antičtí filosofové považovali člověka za rozumné zvíře. A přesto není jednoznačná odpověď - definice. Odpověď vždy záleží na tázaném. Světová zdravotnická organizace WHO definuje zdraví a potažmo člověka a jeho potřeby jako stav dokonalé fyzické, psychické a sociální pohody, která je výsledkem souladu vzájemného působení organismu a prostředí. Známe čtyři dimenze člověka (potřeby). Člověk je součástí přírody, podléhá přírodním zákonům, jeho tělo je hmotné, potřebuje energii a má další fyzické potřeby. Má materiální a biologickou podstatu. Hovoříme o biologické dimenzi. Člověk ale přemýšlí, cítí, uvědomuje si své pocity. Mluvíme o psychologické dimenzi. Člověk nežije sám. žije ve společenství. Člověk se rodí do konkrétní sociální situace. Jedná se o sociální dimenzi. Poslední dimenzí je spirituální dimenze, o které nejsou všichni tak přesvědčeni. Nelze ji přímo dokázat, právě pro její nadpřirozenost. Ale lidé mají od počátku svá božstva s kterými se pokoušejí navázat kontakt (16).

Naše planeta je stará čtyři miliardy let. Člověk je na planetě jako druh - jedinec. Neustále nás ovlivňuje minulost, historie. Ovlivňuje jak jedince tak celý svět. V 15. století našeho letopočtu dochází ke střetu civilizací, kultur. Objevení Ameriky přináší další výrazný problém, a to likvidaci kultur, vyhlazení původního obyvatelstva. V průběhu času došlo k rozdělení obyvatelstva. Jedná se o rozdělení na lidi chudé a bohaté. Bohatý sever a chudý jih. Dalším problémem je přebytek technologii a odklon od tzv. přírodních lidí. Neměli bysme se učit to, co jsme průběhem času ztratili, neměli by jsme se učit od tzv. přírodních lidí? V období novověku byl velký technický pokrok - počátky vědy, průmyslová revoluce, byla prováděna koloniální expanze a vznikala moderní společnost. Tento technický pokrok je však džin vypuštěný z láhve, který nejde vrátit. Má svoje výhody - máme motorová vozidla, mobilní telefonní stanice, internet, ale máme také zničenou přírodu, skleníkové efekty a jiné nevýhody, které mají dopad na dnešní společnost v období postmoderny. V dnešní době nevíme, co s některými vynálezy a výdobytky doby novověku dělat. Odklonili jsme se od přírody. Žijeme život pro získání hmotných statků. Nevážíme si rodiny a maličkostí, ze kterých by jsme měli mít přinejmenším radost.

Současný svět a jeho problémy mají dopad na každého z nás. Jeden z největších problémů je naše životní prostředí, ekologie a celkové ohrožení přírody, a to nejen technickým vývojem, ale i naší lhostejností. Jak již bylo řečeno, svět je rozdělen na bohatý sever a chudý jih. Co se týče ekonomické oblasti, přerůstá do politické oblasti, a to zejména chudoba. Svět se hlavně změnil po událostech 11. září 2001, a to v ekologické, ekonomické a politické oblasti. Také vznikl nový pojem, který je občas zneužíván - boj proti terorismu.V dnešním světě narůstají sociálně existenční problémy, z čehož vyplývá agrese a únik. Když se vrátím do historie, tak nacismus a bolševismus byl vyvrcholením patologických jevů v moderně. II světová válka byla velkým mezníkem - rozpad kolonialismu. K další změně dochází v 60. letech. O této době se hovoří jako o začátku přemýšlení. Hovoří se o svobodě, toleranci a nenásilí. Když se vrátím zpět k postmoderně, tak můžu konstatovat, že vše nefunguje tak jako začátkem 19. století, kdy si lidé hodně slibovali od vědecko-technické revoluce. V postmoderně je velkým problémem tolerance, svoboda, nenásilí a svoboda projevu. Vytvořili jsme si konzumní společnost. Z hlediska teologie je postmoderna kritizována, a to někdy oprávněně. Je potřeba také se snažit se hledat „příznivý ekologický vývoj“. Dalším
z hlavních úkolů či problémů dnešní společnosti je vrátit ženě místo ve společnosti - nerovnováha. V postmoderně bují hlad po spiritualitě. Mezi problémy postmoderny patří
globalizace. Vývoj světa, ve kterém žijeme, nazývají sociologové, ekonomové, politologové, politici i všehodnotící a všeanalyzující média jako proces globalizace. Pojem globalizace odráží skutečnost, že jsme svědky vzniku celosvětové úrovně organizace a integrace, která nově zastřešuje existující národní, regionální i místní systémy. Hnacím motorem tohoto procesu jsou ekonomické aktivity. Globalizace je většinou chápána jako proces sjednocování, stírání rozdílů, vytváření univerzálního modelu světa a způsobu života ve stylu západní civilizace: dominantní role ekonomických vazeb v našem životě a s ní související hospodářská expanze potřebují stále větší trhy. Kapitál nezná hranice. Moderní věda a technologie je sjednocující, univerzalistická. Jde ruku v ruce s kapitálem. Informační exploze a nové způsoby uchovávání a šíření informací vedou k vytváření jediného, stále se zdokonalujícího informačního světa nezávislého na prostoru a čase.  Dochází ke srovnání a prolínání životních způsobů. S procesem globalizace je spojován pojem westernizace.

V důsledku existence rozdílných podmínek a dalších faktorů dochází však k :

•Prohlubování rozdílů mezi severem a jihem.
•Stále se zhoršuje životní prostředí.
•Média svět spojují, ale i rozdělují.
•Kulturní, etické i náboženské rozdíly se nezmenšují, ale zvětšují.
•Západ prožívá své vlastní konflikty. (17)

V souvislosti s procesem globalizace však probíhají na celém světě protesty. Jedná se o protesty, které jsou vždy při zasedání různých organizací související s globalizací. První větší protesty se uskutečnili v roce 1999 v americkém městě Seattle při zasedání Světové obchodní organizace (WTO). Zúčastnilo se ho stovky tisíc protestantů z mnoha zemí. Mezi
protestanty byli levicoví aktivisté, anarchisté, profesionální demonstranti, ale i odboráři a obyčejní lidé. Protesty se neobešly bez rabování a násilných střetů s policií. Nejvíce utrpěli (když si člověk nepřipomene pojištění) nadnárodní společnosti jako je General Motors, McDonalds a další. Organizátoři protestů byli spokojeni: Porážka WTO v Seattlu je prvním velkým triumfem lidových a občanských hnutí z celého světa, která již roky bojují proti korporativní globalizaci (18). Další větší protesty se uskutečnily na podzim roku 2000 v Praze při zasedání MMF a SB v Kongresovém centru. Těchto protestů se zúčastnili cca 60.000 lidí z celého světa. Mezi protestanty byli aktivisté z různých stran a hnutí z levicového extremistického spektra, a to : extremní ekologové, anarchisté, anarchokomunisté, trockisté, příznivci hnutí punk a extrémní antifašisté.
Dne 26.září 2000 v hlavní den protestů se všichni aktivisté sešli na Náměstí míru a vydali se ve čtyřech průvodech ke Kongresovému centru v Praze 4. Profesionální antiglobalisté - demonstranti se z YA BASTY se vydali k Nuselskému mostu, kde se utkali s policií. Ke Kongresovému centru se nedostali. Během těchto protestů bylo vidět, že i mezi demonstranty jsou umírnění antiglobalisté, kteří protesty brali vážně, ale zábavnou formou, nejednalo se o radikály. V Lumírově ulici pod Nuselským mostem se však sešli v průvodu radikální anarchisté, extremní antifašisté, kteří si vždy najdou záminku k tomu, aby se mohli poprat, a zaútočili na policisty. V noci probíhalo ještě napadání nadnárodních společností na Václavském náměstí. Protesty si vyžádali několik zraněných policistů, ale i aktivistů. Dle názorů organizátorů to bylo jedno z dalších vítěství antiglobalistů . Rovněž je zajímavé, jaké měli aktivisté vybavení. Samozřejmě od nadnárodních korporací. To se však dá vysvětlit. Dle názorů účastníků protestů v boji proti globalizaci musíme použít nástroje globalizace a nadnárodních společností, protože vědecko-technickou revoluci zastavit nelze. Antiglobalisté a anarchisté nechtějí udělat chyby jako například bolševici při pokusu o revoluci v roce 1905 v Německu. Jako příklad boje proti globalizaci lze uvést čin jedné anarchistické hudební skupiny. Tato nahrála reklamu pro nadnárodní firmu General Motors a finanční částku za tuto reklamu následně věnovala na boj proti globalizaci.

Příčiny současného stavu a cesty řešení jsou viděny několika pohledy:

•Pohledem biologa a to Konrádem Lorenzem ( 1903-1989), jedním z nejvýznamnějších biologů 20. století. Patologické projevy současné lidské společnosti Lorenz shrnuje do osmi
sice rozdílných, ale příčinně souvisejících procesů, které hrozí zničit nejen naší civilizaci, ale lidstvo jako celek: přelidnění země; pustošení přírodního prostředí; závod člověka se sebou samým; mizení všech silných citů; genetický úpadek; rozchod s tradicí; rostoucí poddajnost vůči doktrínám; vyzbrojení lidstva. (osm smrtelných hříchů )

•Pohledem psychologa, a to Ericha Frommema ( 1890-1980 ), amerického psychologa a sociologa. Působil na universitách a vědeckých pracovištích po celém světě. Vyjadřoval se k závažným otázkám člověka a lidské společnosti. Jeho kniha ‚Mít nebo být‘ je reakcí na problémy světa ve druhé polovině 20. století. K nenaplnění velké iluze o všeobecné prosperitě a blahobytu přispěly podle Fromma dva základní chybné předpoklady. :

- cílem života je štěstí, tj. maximum rozkoše, definované jako uspokojování všech přání nebo subjektivních potřeb, které můžeme pociťovat.
- egoismus, sobectví a chamtivost, jakožto vlastnosti, které systém musí podporovat, aby vůbec fungoval, vedou k harmonii a míru.

•Pohledem sociologa a to Jana Kellera ( narozen 1955). Soudobý český sociolog, publicista a vysokoškolský učitel je známý svým kritickým postojem k vývoji moderní společnosti. V knihách Až na dno blahobytu, Nedomyšlená společnost, dvanáct omylů sociologie, v článcích i veřejných vystoupeních upozorňuje na důsledky ekologické krize, globalizace a byrokratizace společnosti. Jeho názory se mohou někomu zdát příliš radikální, jeho postoje příliš skeptické, ale je velmi těžké najít proti nim argumenty.

•Pohledem teologů : De Chardin - pokouší se stmelit vědu a teologii ( Místo člověka v přírodě.), Fox - Příchod neznámého Krista (19).


Sociální politika je další pojem, kterým bych se chtěl zabývat.
Je součástí politiky každé společnosti a můžeme jí definovat jako cílevědomou činnost státu, organizací a institucí, usilující o vytvoření podmínek, které omezí příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonický vývoj jedinců, skupin a společenských celků. Je ovlivněna politickým systémem a technicko-ekonomickou úrovní společností (20).

Sociální politika vytváří širší společenský rámec pro sociální pedagogiku a sociální práci. Sociální politika je také analýza procesů tvorby a realizace politik týkajících se vztahů občanů a sociálněekonomických podmínek jejich života. Cílem sociální politiky je čelit sociálním a ekonomickým ohrožením v průběhu života a vytvářet příznivé podmínky pro život jedinců a skupin. Známe tři znaky : 1) prospěšnost občanům, 2) vázanost na ekonomické a neekonomické cíle, 3) užití nástrojů k přerozdělování zdrojů (21).
Jak je výše uvedeno, sociální politika je také ovlivněna politickým systémem. Zatímco na konci 30. let se mezi levicovými intelektuály hovořilo o skutečnosti, že nelze uctívat humanistické a sociální myšlení T.G. Masaryka, nýbrž něco zcela jiného: samostatně myslit a jednat, jak on vždy samostatně myslil a jednal a jak tomu učil i jiné, avšak jinými prostředky po vzoru ideologie nastolené v SSSR, v dnešní době se sociální politika státu rozvíjí vždy dle výsledku demokratických voleb (22). Na začátku 90. let, kdy došlo k uvolnění a rozpadu socialistického vedení sociální politiky, se do čela politického systému dostávají lidé, kteří jsou pravicového smýšlení, a dochází dle mého názoru k zanedbání sociální politiky státu a začíná honba za hmotnými statky, komerčností kultury a všeobecně honba za majetkem a finančními a technickými výdobytky doby. Začínají problémy, které v době komunistického režimu sice byly a nebo dokonce vznikly (např. soužití s romskou menšinou) (23), ale díky ideologii režimu nebyly tak vidět. Také se začíná projevovat nezaměstnanost, zvyšuje se kriminalita, vznikají rizikové skupiny. Jiná příčina našich obtíží rozlišovat mezi pravostí a podvodem spočívá v hypnotické přitažlivosti moci a slávy. Jestliže se jméno člověka nebo knižní titul stane proslulým díky obratné publicitě, pak je průměrný člověk nakloněn věřit tomu, co se v předkládané knize tvrdí. Tomuto procesu napomáhá jiný faktor: v kompletně komercionalizované společnosti, v níž je prodejnost a optimální zisk jádrem hodnot a v níž každý člověk zakouší sám sebe jako „kapitál“, který se musí investovat na trhu s cílem optimálního zisku či úspěchu, tedy v takové společnosti svou hodnotu cení tak málo jako zubní pastu nebo lékařský diplom. Málo záleží na tom, zda je laskavý, inteligentní, tvůrčí, odvážný, pokud těchto vlastností nepoužije pro svůj úspěch. Naproti tomu, když je pouze průměrným člověkem, spisovatelem, umělcem či kýmkoli, ale je narcistický, agresivní, piják, tvůrce obscénních titulků - obdařený určitým talentem, stane se snadno jedním ze soudobých vůdčích umělců či spisovatelů (24) a troufám si tvrdit i obratným a úspěšným politikem. Těmi to slovy lze také charakterizovat osoby, které dle mého názoru ovlivňovaly sociální politiku počátkem 90. let. Jak již bylo řečeno, sociální politika je ovlivňována mimo jiné politickým systémem a technicko-ekonomickou úrovní společnosti. A tak se v průběhu 90. let dostávají do popředí sociální problémy. Na těchto problémech je postavena politika levicově orientovaných stran a hnutí, a tak se k vládnutí dostávají lidé, kteří postavili svoje volební sliby na sociální politice. Vznikají opravdu například zákony, které ovlivňují práci sociálních pracovníků, jako je Zákon o mládeží, na základě jehož znění poprvé začíná vytvářet svojí činnost mediační a probační služba. Také je však patrné, že se o sociálních problémech spíše hovoří, protože to jsou problémy, na které lidé slyší. Jsou to problémy obyčejných lidí v nějaké složité či méně složité situaci. Vzhledem k zadluženosti státu, rostoucího deficitu a vzrůstající nezaměstnanosti se začínají projevovat opětovně sociální deviace. I přes skutečnost, že se neustále lidé ženou za hmotnými statky, komerční kulturou, financemi a skutečné hodnoty života jsou spíše v pozadí, je patrné, že v poslední době si přeci jenom lidé začínají uvědomovat i jiné hodnoty. Proto není náhodou, že vedle profesionální úrovně je věnována zvýšená pozornost etickým kodexům sociálních pracovníků a dalších profesí.

Důležité je i formování úlohy a poslání křesťanů i církví v současném světě. Větší pozornost se také věnuje ekologii a přírodě samotné.
Jak jsem již uvedl, po 11. září 2001 se svým způsobem změnil svět a vznikl dnes nejvíce používaný a troufnu si říci nejzneužívanější pojem "válka proti terorismu". S tím souvisí i globalizace antisemitismu. Antisemitismus je na vzestupu. Po období remise jako reakce na hrůzy holocaustu znovu ožil, urychlen arabsko-izraelským konfliktem. Zvlášť výrazně se projevil v souvislosti s válkou v Iráku a jejími následky, kdy se mezi seriozními členy novinářské a politické elity v západních zemích znenadání objevila fantastická antisemitská obvinění (25). Společně s problémy ekologickými a sociálními, kdy se neustále zvětšuje propast mezi bohatými a chudými národy, jsou válka s terorismem, globalizace a antisemitismus aktuálními problémy dnešní doby.

Vzhledem k nárůstu chamtivosti a snahy získat co nejvíce hmotných statků, komerčních výrobků a ztráty základních hodnot pro které člověk má žít, bych tuto práci ukončil slovy : Láska, rozum a tvůrčí aktivita jsou psychické síly vlastní člověku. Vznikají a rostou jen tou měrou, v jaké se užívají - nelze je konzumovat, kupovat ani vlastnit jako předměty majetku, lze je pouze v praxi používat, cvičit, odvážit se jich provádět je. Na rozdíl od majetkových předmětů, které se užíváním spotřebovávají, láska, rozum a tvůrčí aktivita sdílením a užíváním rostou a znásobují se. (26)

Poznámka : Tato esej byla psána před tzv. ekonomickou recesí, nebo chcete-li ekonomickou krizí.

Obsah práce :
1.Úvod
2. Sociální práce -soc. pedagogika, základní pojmy a souvislosti
3. Sociální práce jako setkání životních příběhů
4. Člověk a jeho dimenze
5. Člověk a kultura v průběhu času
6. Současný svět a jeho problémy
7. Příčiny současného stavu a cesty řešení
8. Sociální politika, sociální služby, sociální práce
9. Závěr
10.Poznámky
11.Použitá literatura


Poznámky :
1) Erich Fromm, Umění být, Naše vojsko, 1992, str. 85, kap. O kultuře, kn. JABOK
2) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Člověk a svět, Ethum, Praha 1999, Úvod do soc.pedag. a soc. práce.
3) Magistrát hl.m. Prahy, Metodický pokyn, ze dne 21.6.2004- definice soc. práce
4) Novotná V. Schimmerlingová V., Sociální práce, její vývoj a metodické postupy,
UK Praha 1992
5) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Člověk a svět, Ethum, Praha 1999, Úvod do soc. pedag. a soc. práce.
6) Magistrát hl.m. Prahy, Metodický pokyn, ze dne 21.6.2004 - definice soc. pracovníka
7) Moucha Z.,Historické aspekty vývoje vědního oboru soc. pedagogika,Ethum č.4/93
8) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Člověk a svět, Ethum, Praha 1999, Úvod do soc.pedag. a soc. práce.
9) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Sociální deviace rizikové skupiny, pracovní materiál č.1,
listopad 2000
10) Ing.. Mgr. Jan Dočkal,Sociální deviace rizikové skupiny,pracovní materiál č. 2 ,
únor 2001
11) Zigmund Baumann, Úvahy o postmoderní době, SLON Praha 1995
12) Ing.. Mgr. Jan Dočkal,Sociální deviace rizikové skupiny,pracovní materiál č. 3
březen 2001
13) JUDr. Jan Chmelík, Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty
14) ( Jb 7,17)
15) ( 1 kor 15, 44-45 )
16) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Člověk a svět, Ethum, Praha 1999, Úvod do soc.pedag. a soc. pr.
17) Ing.. Mgr. Jan Dočkal,Sociální deviace rizikové skupiny,pracovní materiál č. 3
březen 2001
18) Konfrontace, buletin Československé anarchistické federace, č.9/3, březen 2000
19) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Člověk a svět, Ethum, Praha 1999, Úvod do soc.pedag. a soc. pr.
20) Novotná V. Schimmerlingová V.,Sociální práce, její vývoj a metodické postupy,
UK Praha 1992
21) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Člověk a svět, Ethum, Praha 1999, Úvod do soc.pedag. a soc. pr.
22) Zdeněk Nejedlý, T G M 1850-1937
23) Ing.. Mgr. Jan Dočkal,Sociální deviace rizikové skupiny,pracovní materiál č. 3
březen 2001.
24) Erich Fromm, Umění být, Naše vojsko, 1992, knihovna JABOK
25) Daniel Johan Goldhagen, Globalizace antisemitismu, časopis Mezinárodní politika
ročník XXVIII, 10/2004 str. 4
26) Erich Fromm,Umění být,Naše vojsko, 1992, str. 7, knihovna JABOK


Použitá literatura :


1) Erich Fromm, Umění být, Naše vojsko, 1992,
2) Erich Fromm, Strach ze svobody, naše vojsko 1992
3) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Člověk a svět, Ethum, Praha 1999, Úvod do soc. pedag. a soc. práce.
4) Magistrát hl.m. Prahy, Metodický pokyn, ze dne 21.6.2004- definice soc. práce
5) Novotná V. Schimmerlingová V., Sociální práce, její vývoj a metodické postupy,
UK Praha 1992
6) Moucha Z., Historické aspekty vývoje vědního oboru soc. pedagogika,Ethum č.4/93
7) Ing. Mgr. Jan Dočkal, Sociální deviace rizikové skupiny, pracovní materiál č.1,
listopad 2000
8) Ing.. Mgr. Jan Dočkal, Sociální deviace rizikové skupiny, pracovní materiál č. 2 ,
únor 2001
9) Zigmund Baumann, Úvahy o postmoderní době, SLON Praha 1995
10) Ing.. Mgr. Jan Dočkal, Sociální deviace rizikové skupiny, pracovní materiál č. 3
březen 2001
13) JUDr. Jan Chmelík, Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty
14) Konfrontace, buletin Československé anarchistické federace, č.9/3, březen 2000
15) Zdeněk Nejedlý, T G M 1850-1937, kalendář z 30 let
16) časopis, Mezinárodní politika, Ústav mezinárodních vztahů Praha,
ročník XXVIII, 10/2004 str. 4


Bc. David Lebeda
Zpět