Články Proč je důležité věnovat se i v letošním roce problematice extremismu

Kdybych v době vzniku tohoto článku neměl před sebou stolní kalendář, asi těžko by mě někdo přesvědčil, že je leden a probíhá zimní část roku. Je to prostě „extrém“, za který si pravděpodobně lidstvo může částečně samo, svým postojem k ekologickému systému.

S rizikovým chováním v souvislosti se zaměřením na problematiku extremismu, nebo chcete-li rovněž v souvislosti s kriminalitou z nenávisti, je to obdobné. Bohužel jen s tím rozdílem, že zde je možné přímo bez skrupulí říci, že za extrémní projevy jedinců a organizovaných skupin si můžeme sami. Nemá cenu hovořit o příčinách, které jsou známy i v jiném rizikovém chování, jako je nefunkčnost rodin a ztráta dětství, ztráta kontaktu s generací našich dědečků a babiček, neúcta k základním etickým pravidlům, záplava komerčních statků na trhu, vytváření si různých závislostí spojených se způsobem dnešního života, absolutní neznalost právních aspektů apod. Měli bychom hovořit konkrétně o problému, který vede mladé lidi k příklonu k tzv. extremismu. Ve své příručce pro pedagogy pod názvem Úvod do problematiky extremismu uvádím na prvním místě: „Přiznat si, že problém existuje.“ A svůj názor neměním. Problémy související s touto problematikou se neustále podceňují a mnohdy se vůbec neřeší. Shodí se ze stolu. Chápu, že mnohdy je těžké zřizovateli školy přiznat, že na škole je problém s extrémními projevy některých žáků či studentů, ale vzpomeňme si na počátek 90. let minulého století a podceňování problémů s užíváním omamně-psychotropních látek. A výsledek? První příčky celosvětového žebříčku užívání marihuany, tanečních drog, alkoholu a tabáku.

Co je vlastně tzv. extremismus a kde nám končí svoboda projevu a začíná vybočení z ústavních pravidel? To je závažný celospolečenský problém, který nás doprovází od roku 1989. Z tohoto důvodu se musíme neustále učit v rámci celoživotního vzdělávání reagovat na nové projevy, které mnohdy zneužívají možnost svobodně vystoupit se svým názorem. Již jsem se zmínil o nízkém právním povědomí mnohých žáků vyšších ročníků ZŠ a studentů SŠ. Při svých přednáškách jsem se setkal například s takovýmto názorem žáka SŠ: „Využívám svého práva na svobodu slova, a proto nadávám na cikány a používám symboliku spojenou s rasismem a xenofobií! Mám na to právo, nežijeme v totalitním systému.“ Samozřejmě můžeme hledat příčinu ve výchově ze strany rodičů, papouškování názorů autorit apod., ale to je málo. Vybral bych jiný příklad. Zejména naše komerční televize jsou plné amerických filmů, neustále vidíme americký způsob života a také se hovoří o zemi s nejdelší demokratickou tradicí. Zde však dochází k omylu ve vnímání práva na svobodu projevu v myšlení mladých lidí. Jsme v Evropě a zde platí evropské právo! Samozřejmě, že existují výjimečné situace v souvislosti s používáním například amerických webových serverů, ale i to se již řeší cestou dohod EU a USA. Američanům zajišťují tzv. dodatky k jejich ústavě absolutní svobodu projevu, a tak mladý člověk vidí v televizi či na internetu některé projevy, které však u nás mohou vykazovat naplnění skutkové podstaty protiprávního jednání.

My se můžeme sdružovat, shromažďovat, projevovat svojí nespokojenost apod., ale za určitých podmínek. Jednou z těchto podmínek je dodržování zákona a dotýká se především propagace hnutí směřujících k potlačování lidských práv a svobod, popírání zločinů nacismu a komunismu, hanobení národa a rasy, politického a náboženského přesvědčení, založení hnutí, které prokazatelně směřuje opět k potlačování práv a svobod občanů apod. Dokonce i v takzvaném pražském Hyde Parku na Palackého náměstí se musí dodržovat zákony související se shora uvedenými skutečnostmi, přestože zde není nutná oznamovací povinnost. Když již musíme dávat mladým lidem nějaký vzor, použijme raději příklady z okolních vyspělých německy hovořících zemí než z USA. Projevy, které souvisí s celospolečenským problémem, nazvaným „anticigánismus“, mají částečně na svědomí rovněž média. V letních měsících roku 2013 proběhlo několik demonstrací na sídlišti Máj v Českých Budějovicích a dalších velkých městech. Pominu-li příčiny těchto demonstrací, musím se pozastavit nad tím, jaké osoby byly policií zadrženy. Mnohdy se totiž nejednalo o tzv. extremisty z řad extrémní pravice, ale o velmi mladé lidi z řad ZŠ a SŠ! Co je rovněž velmi alarmující, mezi zadrženými a předvedenými byly mnohdy dívky ve věku 15 až 20 let. Období vzdoru? Možná. Ale také zvýšení adrenalinu při potyčkách s policií v letních prázdninových měsících či papouškování mnohdy názorově podporujících rodičů a médií právě problém zvaný anticigánismus. Je dobré si uvědomit, že sídliště Máj v Českých Budějovicích není sociálně vyloučenou lokalitou, možná se dá připustit, že v konkrétních případech má znaky této lokality, ale nedá se srovnávat s některými oblastmi na Ostravsku či v severních Čechách.

V čem vidím největší problém? Že se na rozdíl od roku 2008, kdy se konaly první protesty v Janově na Šluknovsku, k pravicovým populistům podporovaným i neonacisty přidávají „obyčejní občané“. V důsledku své právní nevědomosti se pak mladí lidé diví, že proti nim v souladu se zákonem razantně zakročí Policie ČR. Bylo by dobré upozornit žáky a studenty na zákon o Policii ČR, ve kterém jsou uvedeny donucovací prostředky, které může Policie ČR (dále též „PČR“) použít. A rovněž by bylo vhodné mladým lidem vysvětlit, že za své jednání neseme odpovědnost, a tak když napadám policisty, musím počítat s trestem a sankcí a rovněž, že můžu po neuposlechnutí výzvy ze strany PČR nějakou tu ránu schytat. Podle vyjádření ředitele Agentury pro sociální začleňování Bc. Martina Šimáčka na konferenci v Praze (konala se 18. listopadu 2013 v prostorách MHMP a pořadatelem bylo občanské sdružení Imperativ) dochází při těchto protestech k narušení integračního procesu a prohlubuje se i nenávist mezi romskou národnostní menšinou a většinovou společností.

Informujeme dostatečně mladé lidi o skutečnosti, že v naší zemi není jen jedna národnostní menšina, ale společně s romskou jsou zde i další? Dnes bezmála dvacet národnostních menšin. Jsme schopni mladým lidem vysvětlit, že organizátoři mnohdy neoznámených protestních akcí na sídlišti Máj jsou populisté, kteří nepřináší žádné řešení nebo takové, které je nepřijatelné? Na druhou stranu i Romové musí přinést řešení a nabídnout spolupráci. Nejsem odborníkem na problematiku národnostních a etnických menšin, ale při přednáškách v nízkoprahových klubech v Praze vidím, že mnohdy je problém skutečně uměle vyvolán. Byl jsem svědkem toho, že děti v nízkoprahových klubech vůbec nerozlišují, zda jde o „cigána či gádža“. Mají problémy přiměřené svému věku, a pokud nejsou negativně ovlivňovány společností, je jim původ úplně lhostejný. Jsme schopni mladým lidem vysvětlit, proč zmizela příjmení Holub, Růžička, Bílý z řad jednotlivých romských rodin? Hovoříme v souvislosti s nacistickým řáděním nejen v Evropě v období druhé světové války dostatečně o genocidě této menšiny? I když mnozí historici a politologové nesouhlasí úplně s názorem, že se nám historie opakuje, je dostatečně odůvodněno, že se to již děje. Neonacisté a sympatizanti Rahowy (Rasová svatá válka) vycházejí neustále z ideologie, která vznikla ve 20. a 30. letech minulého století, jen ji přizpůsobují požadavkům 21. století. Dochází k popírání holocaustu a dalších zločinů a k rasovým vraždám a dalším násilným trestným činům, které mají na svědomí neonacisté. Tohle vše musíme mladým lidem říkat, ukazovat jim v rámci zážitkové pedagogiky koncentrační a pracovní tábory. Stačí se podívat na webové stránky bývalého neonacistického uskupení Národní odpor http://www.svobodnyodpor. info/ a ihned vám bude jasné, jak a kým jsou mladí lidé ovlivňováni. Rovněž na amerických serverech, kde publikují Češi, je návod pro mladé lidi na nenávist a s ní související kriminalitu z nenávisti (Hate Crime), např. http://www.white-media.info/. A kde seženou mladí lidé návod na popírání některých historických momentů našich a světových dějin? Není to tak těžké, např. http://nassmer.blogspot.cz/.

Nemůžeme však hovořit jen o tzv. pravicovém extremismu. Mladé lidi vzhledem k radikálním názorům přitahují i různé radikální, či dokonce militantní organizace spojené s anarchismem či radikálním anarchoantifašismem. Zde apeluji na skutečnost, že v současné době by mohlo dojít k opětovnému nárůstu násilných akcí těchto skupin a k návratu k činnosti z 90. let minulého století. Končí generační výměna a anarchisté opět volají po násilných akcích. Pod myšlenkou boje proti neonacismu, kapitalismu, státu apod. se skrývá opět násilí a hlavně zneužití mladého člověka. V listopadu 2013 potvrdila mé myšlenky přítomnost německých a polských radikálních anarchoantifašistických skupin v Praze při protestech proti konání demonstrace Dělnické strany sociální spravedlnosti. Tuto skutečnost jsem nezaznamenal sám, ale i některým dalším registrovaným či neregistrovaným sdružením či hnutím nebyla přítomnost radikálů v pražských ulicí příjemná. Bylo by vhodné žákům vysvětlit, co je „davová psychóza“ a jak je mnohdy anarchisty zneužíváno právo na svobodu projevu. To vše je uvedeno v příručce pro pedagogy, která nyní vychází v nakladatelství Wolters Kluwer.

V současné době dochází v souvislosti s nástupem demokratické levice také k nárůstu činnosti některých radikálních komunistických mládežnických uskupení. Zejména činnost Svazu komunistické mládeže Československa na webových stránkách www.komsomol.cz je jasnou ukázkou toho, jak se mohou falšovat dějiny, popírat zločiny komunismu a motivovat mladé lidi k volbě této ideologie. Tak jako v případě pravicového extremismu musíme podporovat co nejvíce primární prevence se zapojením zážitkové pedagogiky. Na stránkách Konfederace politických vězňů www.kpv.cz je seznam památníků, komunistických lágrů a dalších objektů spojených se zločiny komunismu. Vysvětlovat, co byly Gulagy a kdo vymyslel pojem Rudý teror apod. V souvislosti se svobodou, která je křehká jako lidský život, je dobré navštívit webové stránky www.totalita.cz. Samozřejmě nemusíme se vším souhlasit, ale je zde plno věcí na které jsme již zapomněli. Největším problémem v souvislosti s činností komunistických a trockistických hnutí a stran je „amnézie národa“.

Je prokazatelně doložitelné a v mnoha částech Evropy se tak děje, ČR nevyjímaje, že při sociálních protestech jsou nejaktivnější i tzv. fotbalový chuligáni (Ultras, Hooligans). Jedná se o nejagresivnější jedince a skupiny mladých lidí, kteří většinou dochází na SŠ a SOU. Mladí lidé budou vzhledem k radikálnosti názorů mít vždy sklony k „extrému“. Je však na nás, abychom zmírnili možný dopad jejich jednání a zamezili recidivě v dospělosti.

Jak však pracovat s mladými lidmi, když celá společnost se mnohdy přiklání k jednoduchým řešením blízkým totalitním režimům, pomaličku zapomíná na svojí minulost, chybí ji vlastenecké cítění a hrdost? Jak pracovat s mladými lidmi v souvislosti s problematikou extremismu, když nejčtenějším periodikem je nejmenovaný bulvární deník, nejoblíbenějším večerním zpravodajstvím bulvární pořad komerční televize, nejsledovanějším pořadem pochybná partička umělců estrádního charakteru na další komerční televizi a nejoblíbenější hudební kapela z Teplic, hrající hospodský a tzv. agrární rock? Je to velmi složitá práce, kterou pedagogům a výchovným pracovníkům ve školství nezávidím a obdivuji je. Pomocníkem přinášejícím radu či recept z praxe by se však mohla stát právě publikace Úvod do problematiky extremismu – příručka pro pedagogy, která přichází na trh s odbornou literaturou z knižní produkce vydavatelství WK.


Bc. David Lebeda, předseda Imperativ, o. s. Zpět